ETICKÝ KODEX AAS

Pracovní úkony terapeuta AAS

1. Působí přímo na uživatele/klienty – samostatně
   • Aktivačně, terapeuticky, edukačně, intervenčně
   • Vede sociální šetření, stanovuje cíle a postupy 
   • Provádí sociální terapii a nácviky sociálního chování, nácviků kooperace s asistenčním psem, nácviků a rozvoji či zavedení technik komunikace apod.
   • Doprovází klienta včetně relaxace
   • Odborně vede terapeutické zvíře (výběr, výchova, rozvoj, péče, trénink, welfare)
   • Naslouchá, komunikuje, motivuje, uklidňuje
   • Sociálně rehabilituje
   • Formuluje individuální plán
2. Působí nepřímo na klienty – poradensky
   • Vybírá, vychovává a vede terapeutické zvíře
   • Podporuje rodinu klienta pet-terapeuticky
   • Poskytuje poradenství k AAS a asistenčním psům
   • Provádí case management
   • Spolupracuje s dalšími odborníky
   • Provádí veřejnou osvětu
3. Dokumentace
   • Zapisuje kazuistiky
   • Vede dokumentaci o průběhu služby
4. Lektoruje, přednáší
   • Vzdělávací a osvětové programy, kurzy, semináře
   • Odborné příspěvky, publikace
   • Vedení a oponování závěrečných prací
   • Sleduje vývoj oboru (např. IAHAIO)

Pracovní úkony asistenta AAS

• Působí přímo na klienty pod vedením odborníka
• Aktivizační a pasivní činnosti za přítomnosti terapeutického zvířete
• Podílí se na veřejné osvětě
• Vede pouze základní záznamy o vstupu ke klientům
• Může působit jako peer-lektor pod garancí lektora AAS

• Udržování vysoké úrovně kompetencí je odpovědností sdílenou všemi pracovníky oboru AAS v zájmu objednatelů služby AAS, uživatelů služby AAS, terapeutického zvířete, veřejnosti a činnosti jako celku, k podpoře dobrého jména oboru AAS.
• Pracovníci AAS jsou si vědomi hranic své kompetence a mezí metod, technik, forem a typů oboru AAS a poskytují pouze takové služby a používají pouze takové techniky, ke kterým je opravňuje vzdělání a zkušenost.
• Kvalita služby AAS sestává přímo z kvalit Týmu AAS, tedy pracovníka AAS a jím vybraného a vedeného terapeutického zvířete.
• Kvality Týmu AAS jsou jen takové, jak kvalitním vzdělávacím programem a procesem tým prošel a prochází dál v módu celoživotního vzdělávání.
• Vzdělávací program oboru AAS má takovou kvalitu, jakou mu nesou jím obsazení lektoři oboru AAS a volené tematické okruhy.
• Pracovník AAS přijímá režim celoživotního vzdělávání (stejně jako odborníci jiných humánních oborů – sociální pracovníci, speciální pedagogové, psychologové aj.).
• Vzdělávací program oboru AAS má uchazeče o post asistenta/terapeuta AAS podporovat ve schopnosti sebereflexe, odpovědnosti za welfare terapeutického zvířete, odpovědnosti za vlastní praxi a rozvíjet kompetence, které jsou v souladu s etickými a profesními standardy oboru AAS, preferujícími vědecko-etický přístup. Je v pořádku hledat i další cesty na základě svobodného rozhodování, jako osobní rozvoj a celoživotní vzdělávání, a nebýt zrazován od dalšího zkoumání profesní cesty.
• Obor AAS může být nazýván i hovorově jako zooterapie, animoterapie, zoorehabilitace, animorehabilitace, zoo-asistence, animo-asistence či jinak. Za nezbytné považujeme přijetí a naplnění Etického kodexu AAS – změna názvu činnosti nemění princip ani rizika a provozovatel by neměl změnou názvu obcházet odpovědný přístup a ohrožovat zvíře nebo uživatele/klienta.

• kompetence k interakci s člověkem – s uživatelem služby (př. klient, pacient, žák…), zejména široké spektrum forem komunikace, kooperace, hra, doprovázení, podpora, nácviky, výchovně-edukační intervence, aktivizace motorická, smyslová, edukační, sociální apod.
• kompetence k welfare, bezpečné, respektující a účelné spolupráci se zvířetem – s terapeutickým zvířetem, zejména zvířeti srozumitelná komunikace se zpětnou vazbou, porozumění emocím a potřebám zvířete aplikované do praxe a principům učení a vnímání prostředí a situací (etický, moderní trénink a vedení zvířat) aplikované do praxe AAS apod.
• kompetence k schopnosti kooperace a spolupráce s jinými účastníky procesu AAS – odborníky, koordinátory, klíčovými pracovníky, rodiči dětí atp. a vedení dalších týmů Služby AAS – zejména schopnost nekonfliktní a konstruktivní týmové práce, předání kompetencí, přijetí role v týmu, účelná komunikace v týmu apod.
• kompetence osobní: osobnostní, zdravotní a bezpečnostní – empatie, schopnost sebereflexe,  zdravotní způsobilost (smyslová, tělesná), psychická způsobilost s absencí psychiatrické zátěže, bezúhonnost, motivace k celoživotnímu vzdělávání
• Vlastnictví / smluvní vztah k Terapeutickému zvířeti, které má kompetence k praxi v AAS – druh a hloubka domestikace, věk, zdravotní stav, tělesná vyzrálost, psychická vyzrálost, emoční vyzrálost, vrozené vlohy, získané chování, získané nástroje – socializace, rozvoj, trénink k praxi AAS 
• 
  

• dbá na naplnění kompetence 1), je si vědom, že obor AAS se opírá z velké části o principy komunikace s klienty – uživateli služby AAS, podporuje rozvoj – rozvíjí všechny její složky, ideálně i alternativní a augmentativní formy alespoň v základním režimu znalosti. Velký důraz je kladen na etický přístup k uživateli AAS – tuto oblast zahrnuje do osnov výuky, do vzdělávacích plánů. Znalost projevů diagnóz, nemocí, nepohody. Znalost hranic a možných krizových momentů plynoucích ze souboru faktů o stavu uživatele AAS až odborný přístup plynoucí přímo ze znalosti diagnóz, způsobů komunikace a práce s konkrétními projevy diagnóz. Subjekt si je při definování podmínek vstupu do vzdělávacího programu, sestavování osnov vzdělávání a obsazování lektorů vědom možného dopadu nedostatku v této kompetenci u pracovníka AAS – je to až poškození uživatele AAS. Pracovník AAS sám dbá na svůj rozvoj v této oblasti. Velký důraz je kladen na etický přístup k uživateli AAS (tedy i v komunikaci s uživatelem) – tuto oblast pracovník AAS zahrnuje do zásad svého přístupu.
• dbá na naplnění kompetence 2), je si vědom, že obor AAS je kvalitou přímo vázán na vztah a kooperaci – souhru a porozumění mezi pracovníkem AAS a jeho zvířetem ve služebním statusu: terapeutické zvíře (TZ). Subjekt i sám pracovník AAS klade důraz právě na přesah ze základních poznání, kde je jasně eliminován antropomorfismus, parforsní přístup k výchově, tréninku, a uživatelský způsob práce se zvířetem, kde zvíře je vnímáno jako prostředek k výkonu práce či úspěchu – naopak implementuje vedení zvířete dle moderních, etických welfare přístupů – konceptů moderního tréninku zvířat s etikou a nutnou znalostí etologie a komunikace daného druhu, typu, rasy zvířete – s důrazem na konejšivé signály, vzorce chování jako nosiče endorfinů a kompozice situací a chování jako nosiče kortizolu. Zvíře je vnímáno jako partner ve službě s vlastními potřebami. Důraz je kladen na respekt, welfare, a etický přístup i v jemných nuancí, tak aby nebylo zvíře presentováno v roli objektu – tedy například tělo zvířete není „něco“, co je dáno k dispozici uživatelům (na čmárání, libovolnou úpravu srsti, ohmatávání, jinou manipulaci), přesto lze např. česání srsti u psa, provést eticky, v míře a cíleně tak, že naplní účel plánované intervence s uživatelem AAS a zvířeti je příjemná doba i míra úkonu. Subjekt si je při definování podmínek vstupu do vzdělávacího programu, sestavování osnov vzdělávání a obsazování lektorů vědom možného dopadu nedostatku v této kompetenci u pracovníka AAS – je to až poškození zvířete ve službě AAS (psychicky, přímo tělesně, somaticky). Pracovník AAS sám dbá na svůj rozvoj v této oblasti.
• dbá na naplnění kompetence 3), je si vědom, že obor AAS má v převážné většině přesah ze základního komunikačního trojúhelníku (uživatel, pracovník AAS, terapeutické zvíře) k nutné spolupráci, souhře, kooperaci – mnohdy s nutným efektem se citlivě „upozadit“, předat aktivitu, převzít plán jiného odborníka, ale zejména při analýze a plánování spolupracovat na souladu, aby nedošlo ke kontraproduktivním úkonům. Důraz je kladen všestrannou schopnost pracovat a plánovat v kolektivu, samostatně i po vedením, a schopnost si uvědomit, kterou pozici pracovník AAS preferuje, kam inklinuje a kterou roli je třeba naplňovat vědoměji. Subjekt si je při definování podmínek vstupu do vzdělávacího programu, sestavování osnov vzdělávání a obsazování lektorů, sestavování vzdělávacího plánu, vědom možného dopadu nedostatku v této kompetenci u pracovníka AAS – je to až poškození uživatele AAS, ale i poškození dobrého jména oboru AAS. Pracovník AAS sám dbá na svůj rozvoj v této oblasti.
• Subjekt dbá na naplnění kompetence 4), je si vědom, že obor AAS je kvalitou přímo vázán na osobnost, kondici a motivace pracovníka AAS (zooterapie). Základní složky osobnosti jako jsou temperament, vlohy, charakter, motivace, potřeby, sebepojetí atp. Zejména pak charakter: představuje soubor morálních a volních vlastností, které se formují výchovou a v průběhu života. Patří sem například: volní vlastnosti: odpovědnost, vytrvalost, sebeovládání, svědomitost, zásadovost. Mravní vlastnosti: morální hodnoty a etické zásady, které určují chování jedince ve vztahu k druhým lidem a společnosti. Subjekt nemá v moci edukací vložit – naučit uchazeče o post Pracovníka v AAS nějakou vlastnost, ale může dovedně nabídnout možnost si své vlastnosti uvědomit a žádoucí posílit, nežádoucí oslabovat. K tomu slouží zejména nácvikové, sebe uvědomovací a sebezkušenostní cvičení. Subjekt by měl umožnit uchazeči o post Pracovníka AAS lépe poznat sám sebe vůči praxi v AAS a nalézt tak svou roli v širokospektrém oboru – AAS. Subjekt si je při definování podmínek vstupu do vzdělávacího programu, sestavování osnov, výběru pedagogických metod ve svém vzdělávání a také obsazování lektorů, vědom možného dopadu nedostatku v této kompetenci u pracovníka AAS – je to až poškození uživatele AAS, terapeutického zvířete, ale i poškození dobrého jména oboru AAS a v neposlední řadě i vyhoření nebo jiné „poškození“ přímo samotného pracovníka AAS. Pracovník AAS sám dbá na svůj rozvoj v této oblasti.
• Pracovník AAS dbá na plnění kompetence 5) - Terapeutické zvíře a jeho kompetence k praxi AAS. Pracovník AAS přijímá režim celoživotního vzdělávání i v oboru etologie, welfare zvířat, trénink zvířat (výchova, rozvoj, trénink), výživa, zoohygiena atp. 
  Pracovník AAS si je vědom, že obor AAS je kvalitou přímo vázán na vztah a kooperaci – souhru a porozumění mezi pracovníkem AAS – zooterapie a jeho zvířetem ve služebním statusu: terapeutické zvíře (TZ).
  

1.  Pracovník AAS klade důraz právě na přesah ze základních poznání, kde je jasně eliminován antropomorfismus až esoterický přístup ke zvířeti, parforsní přístup k výchově, tréninku, kontrastní metoda v zátěži narušování osobního prostoru a i jinak uživatelský způsob práce se zvířetem, kde zvíře je vnímáno jako prostředek k výkonu práce či úspěchu – naopak implementuje vedení zvířete dle moderních, etických welfare přístupů – konceptů moderního tréninku zvířat s etikou a nutnou znalostí etologie a komunikace daného druhu, typu, rasy zvířete – s důrazem na konejšivé signály, vzorce chování jako nosiče endorfinů a kompozice situací a chování jako nosiče kortizolu. Zvíře je vnímáno jako partner ve službě, s vlastními potřebami. Důraz je kladen na respekt, welfare, a etický přístup i v jemných nuancí, tak aby nebylo zvíře presentováno v roli objektu. Zvíře má právo na osobní vyzrání, být připraveno na roli, relax, psychohygienu a není objekt k fotografiím či dlouhodobému nasazení. Během přechodů a čekání má právo na odpočinek a pracovník AAS umí vymezit zvířeti osobní prostor. Zvíře je přizváno jen na účelné, cílené vstupy, v souladu s jeho potřebami.
   
2. Pracovník AAS klade důraz právě na přesah ze základních poznání, kde je jasně eliminován antropomorfismus až esoterický přístup ke zvířeti (vím co si zvíře myslí – předává mi myšlenky – jsme na sebe napojeni apod.), parforsní přístup k výchově, tréninku, kontrastní metoda v zátěži narušování osobního prostoru (na psu a ke psu přimknutí leží více dětí a pes plní povel zůstaň) a i jinak uživatelský způsob práce se zvířetem, kde zvíře je vnímáno jako prostředek k výkonu práce či úspěchu – naopak implementuje vedení zvířete dle moderních, etických welfare přístupů – konceptů moderního tréninku zvířat s etikou a nutnou znalostí etologie a komunikace daného druhu, typu, rasy zvířete – s důrazem na konejšivé signály, vzorce chování jako nosiče endorfinů a kompozice situací a chování jako nosiče kortizolu. Pracovník AAS čerpá z vědecky podložených metod, technik a principů, o etologii svého zvířete, principů učení zvířat a Humánně-animálních interakcích, dnes již běžně přístupných k sebevzdělávání.
3. Pracovník AAS si je vědom možného dopadu nedostatku v této kompetenci – je to až poškození zvířete ve službě AAS (psychicky, přímo tělesně, následně somaticky).
4. Zvíře je přizváno do služby vždy jen na takový časový úsek, který je plně účelný k podpoře cílů uživatelů/klientů, tak často aby mělo čas na odpočinek, řízený relax a psychohygienu svému druhu vlastní a do takových rolí (aktivní, pasivní, na bázi naučeného chování (MEBA) či na bázi volného chování pod kontrolou a analýzou (AEEA) ). Zvíře není ke klientům/uživatelům nasazeno na 4-8-12-24 hodin, ale jeho rolí jsou účelné a cílené vstupy, z prostředí, které je pro něj odpočinkovým až relaxačním (žádné interakce s lidmi a zvířaty, hlukem, vizuální pestrostí atp.)
5. Během přechodů za klienty či čekání na klienty/uživatele má zvíře právo na odpočinek od přímého kontaktu-interakci s lidmi, pracovník AAS umí asertivně odklonit pozornost okolí a vymezit zvířeti osobní prostor po uvedenou dobu.
6. Terapeutické zvíře není objekt k vytváření propagačních fotografií a videosekvencí, nebo ukázek bez přísného dodržení výše uvedeného.
7. Zvíře má právo být předem na svou roli řádně chystáno – výchova, socializace,